Najbližší symfonický koncert v Štátnej filharmónii Košice bude výnimočný. Nielen vďaka uznávanému husľovému virtuózovi Ivanovi Ženatému. Návštevníci zažijú aj svetovú premiéru Koncertu pre husle a orchester ‚Za stratené lásky‘ od nedávno zosnulého oceňovaného skladateľa Juraja Filasa. Pod taktovkou Leoša Svárovského odznie aj efektná Slovácka suita z pera Vítězslava Nováka. Koncert venovaný pamiatke skladateľa Juraja Filasa sa uskutoční vo štvrtok 17. februára o 19:00 v Dome umenia v režime OP.

Strateným láskam

Skladateľ Juraj Filas (1955 – 2021) bol košický rodák dlhoročne pedagogicky pôsobiaci na pražskej AMU. Napísal viac než 120 diel, ktoré zazneli na svetových pódiách, dokonca opakovane v Carnegie Hall v New Yorku. #CONT#O pripravovanej premiére svojho diela v ŠFK napísal: „Dve časti Koncertu pre husle a orchester ‚Za stratené lásky‘ vznikali v dvoch časových obdobiach – v roku 2016 a 2020. K napísaniu prvej časti ma vyzval môj blízky priateľ, vynikajúci husľový virtuóz Ivan Ženatý, s ktorým spolupracujem od našich štúdií na AMU v Prahe od začiatku osemdesiatych rokov. Pri jednom našom rozhovore ma požiadal o koncert s názvom ‚An die verlorene Geliebte‘ (Stratenej láske).  Názov je parafrázou na známy Beethovenov piesňový cyklus An die ferne Geliebte (Vzdialenej láske). Pozadie myšlienky ma nadchlo a inšpirovalo k napísaniu koncertu o jednej časti. Čas plynul a z nasledujúcich udalostí vyplynula potreba napísať ďalšiu časť koncertu s názvom Arrivederci, amore. Táto druhá časť je venovaná pamiatke mojej manželky, ktorá mi náhle odišla navždy.“

„Budu hrát pro Tebe a doufám, že dohraju do konce…“
Český husľový virtuóz Ivan Ženatý hosťuje so slávnymi medzinárodnými orchestrami, pracuje na sólových i komorných projektoch a pedagogicky pôsobí v Drážďanoch a New Yorku. S Jurajom Filasom ho spájala nielen hudba a práca, ale aj silné priateľské puto. Na otázku, ako by Ivan Ženatý priblížil Koncert pre husle a orchester ‚Za stratené lásky‘, ktorého premiéru odohrá v Košiciach, odpovedal osobným vyznaním skladateľovi:
Drahý Jurko, 
dnes (poté, co jsi odešel do svého vysněného vesmírného ráje naplněného andělskou hudbou), se mi zdá být navýsost zřejmé, že jsi po tomto prostoru ‚mimo svět‘ úprosně toužil po celý život.

Když se mi poprvé coby studentovi dostalo té cti dotknout se Tvé hudby, zaujal mne citát v záhlaví Houslové sonáty ‚Helios‘, kterou znám stále po tolika letech nazpaměť: ‚Pokaždé vyjede, svému Osudu však neujede.‘ Začínala teprve osmdesátá léta, ale Ty jsi viděl celý život před sebou…

A potom jsme si v jednom období nerozuměli  –  já se cítil být nejšťastnějším člověkem pod sluncem, prožíval bytostně, jak mě má Pán Bůh rád, a objednal si u Tebe houslovou Romanci… A Ty jsi napsal ‚Les Adieux‘…

Vůbec jsem Ti nerozuměl –  já se radoval a Ty jsi plakal. Ale dnes dobře vím, že už tehdy ses s námi se všemi, s celým svým životem a se všemi svými láskami loučil.

Jistě si vzpomeneš, jak jsme pak seděli v New Yorku a četli tu úžasnou kritiku na mé provedení Tvého Les Adieux v Carnegie Hall. Tehdy mne poprvé napadlo, že by tato tklivá hudba měla být rozvedena do velké orchestrální partitury  –  a navrhnul Ti, abys uvažoval o Houslovém koncertu. Věděl jsem už tehdy, že tam použiješ hlavní téma ze své posmutnělé Romance, ale netušil jsem a ani ve snu by mě nenapadlo, že Tě žádám o Tvůj poslední opus.

Drahý Jurko, vypadá to, že se teď pár let neuvidíme. Tvůj nový a zároveň poslední Koncert hraju ve čtvrtek v Tvém rodišti. Už jsem Ti ani nestačil svěřit, že v těch závratných výškách je sice úchvatné snít, ale mnohem obtížnější intonovat na housle. Drž mi palce, chlapče, budu hrát pro Tebe a doufám, že dohraju do konce…

Tvůj I.

Zdroj:RO SSN