Výstava potrvá od 18.12. 2010 do 23.1. 2011- Make up Gallery, Kasarne Kulturpark  

„Cítim sa byť súčasťou všetkých menšín na svete: náboženských, etnických, či sexuálnych. Takže keď tento princíp aplikujeme na maďarsko-slovenskú otázku, vychádza z toho to, že v Maďarsku sa cítim ako slovenská menšina a na Slovensku ako Maďarka.“

Kurátorka výstavy Tamara Moyzes

Výstava Kassapoint je reakcí na nedávné vyhrocení slovensko-maďarských vztahù v souvislosti s maďarským zákonem o dvojím občanství a slovenským vlasteneckým zákonem. Naším cílem bylo tematizovat otázku národní identity v dnešním globálním světě a zároveň reagovat na historická a etnická specifika města Košice. Koncept výstavy se odvolává na jus sanguinis neboli „právo krve“, kterým se øídí pravidla pro získání maďarského občanství. Definici národa na bázi etnicity pøitom v současnosti užívají rùzné země, nicméně nás zaujaly jeho problematické aspekty související s pojmem „rasové čistoty“ a rasovými Norimberskými zákony.

Kassapoint je volným remixem mezinárodní výstavy politického umění Czechpoint, která  mezi lety 2006-07 cestovala pod rùznými jmény mezi Prahou, Poznaní, Budapeští, Dunaújvaros a Žilinou. Umělcùm, kteøí účinkovali na pùvodní výstavě, jsme adresovali otázku, zda jsou aspoň z ¼ Maďaøi. Pøekvapivě padesát procent z respondentù odpovědělo na naši otázku pozitivně. Pøitom jejich odpovědi zachytily rùznorodost možných reakcí na problém občanství a národní identity od vyloženě absurdních, pøes vtipné či kariéristické, až po takové, které seriózně reflektovaly danou tématiku. Někteøí jako napøíklad argentinský umělec Enrique Jezik se zamýšlí nad národní identitou svých prarodičù, kteøí mluvili maďarsky a narodili se na Slovensku ještě za dob mocnáøství. Jiní umělci reagovali sarkasticky jako Viktor Frešo nebo sexisticky jako David Černý, či se pokusili zcela pøehodnotit pøedstavu statní pøíslušnosti, jako napøíklad rakouský umělec Robert Jelinek reprezentující virtuálního stát State of Sabotage, v rámci kterého je reálná státní pøíslušnost a etnický pùvod irelevantní. Skupina Pode Bal zase téma občanství aktualizovala odkazem ke korupci strany ODS a jejího fiktivního „maďarského“ sponzora Lajose Bacsa. Pøestože jsme se prostøednictvím naší otázky pokusili záměrně vyprovokovat kritickou reakci, jediný, kdo kategoricky odmítl selekci na základě etnického pùvodu, byl ruský politický umělec Avděj Ter-Oganyan. Nicmeméně z většiny odpovědí bylo zøejmé, že etnická a kulturní čistota není reálná, a možná právě proto si mùžeme zazpívat slovenskou hymnu maďarsky a nepovažovat to za pøestupek vùči vlasteneckému zákonu ani zákonu o státních symbolech.

Vytavující  umělci: Michael Bielicky, Radovan Čerevka, David Černý, Jiøí David, Effi & Amir, Harun Farocki, Viktor Frešo, Guma Guar Grouppe, Hagar Goren, Albert Heta, Tibor Horvath, Mário Chromý, Enrique Jezik, Krištof Kintera, Miklos Mecs, Avi Mograbi, Michal Moravčík, Podebal, Czaba Nemes, Rudolf Pacsika, State of Sabotage, Avdey Ter-Oganian, Jan Tichý, Richard Wiesner, Shlomi Yaffe, Martin Zet a další  

Tamara Moyzes (1975) vystudovala Akademii výtvarných umění v Praze. V rámci své tvorby se věnuje pøevážně sociálně kritickým tématùm. Rovněž pùsobí jako kurátorka. Žije a pracuje v Praze.   

Zuzana Štefková (1977) vystudovala dějiny umění na Univerzitě Karlově v Praze a momentálně pracuje na Katedøe dějin uměnia a estetiky na Vysoké škole umelecko-prùmyslové tamtéž. Věnuje se kurátorské a publicistické činnosti. Žije v Praze.